Jáma a kyvadlo

Edgar Allan Poe
Program

Černý kabaret Poe aneb Každý svého Poea

Vše, co je, či zdá se jen, vskutku je než ve snu sen?

Vítejte v Černém kabaretu Poe!

Vše, co je či zdá se jen,
vskutku je než ve snu sen?

EDGAR ALLAN POE
Život
Narodil se 19. ledna 1809 v Bostonu, Massachusetts. Zemřel 7. října 1849 v baltimorské nemocnici na překrvení mozku.
Byl jedním ze tří dětí páru kočovných herců Elizabeth a Davida Poeových. Jeho otec trpěl alkoholickými sklony a opustil matku ještě před Edgarovým narozením. Matka zemřela v roce 1811 ve věku 24 let na tuberkulózu a zanechala tak po sobě tři sirotky: malého Edgara, jeho mentálně postiženou sestru Rosalii a bratra Williama, který stejně jako otec (a později i bratr) trpěl alkoholickými sklony a předčasně zemřel.
Jako tříletý sirotek byl Edgar svěřen do útulku v Richmondu, kde se jej po relativně krátké době ujala rodina Allanů, velkoobchodníků tabákem (odtud plyne Poeovo prostřední jméno Allan). Rodina po nějaký čas bydlela v Liverpoolu. Tajemná Anglie se stala mladému Edgarovi zdrojem inspirace po celý život. Dodala jeho pozdějším dílům onu fantaskní, tak typicky poeovskou hrůzostrašnost.
Edgar studoval literaturu na University of Virginia, kde však začal mít potíže s alkoholem a hráčskými dluhy. Kvůli nim se později rozešel se svým nevlastním otcem, jenž je za Edgara odmítal platit. Poe se ve finanční krizi zapsal na vojenskou akademii ve West Pointu. Zde se však ukázal jako nedisciplinovaný voják a byl brzy propuštěn. Po propuštění došlo k rozporům a následně i k rozchodu s Edgarovým otcem.
V roce 1834 se setkal s prvním úspěchem, když získal hlavní cenu na soutěží organizované baltimorským týdeníkem Saturday Visitor se svým příběhem Rukopis nalezený v láhvi. Vstoupil posléze do richmondského Souther Literary Messenger a v roce 1835 se stal jeho hlavním šéfredaktorem.
V roce 1836 se oženil se svou čtrnáctiletou sestřenicí Virginií Clemm (zesnulou o jedenáct let později v roce 1847). Alkohol a drogy způsobovaly Poeovi intenzivní stavy deprese a později i ztrátu zaměstnání. Roku 1845 uveřejnil Havrana, který doslova ohromil tehdejší veřejnost. Poe tedy zažil krátké období slávy a mondénních úspěchů. Jeho alkoholové a drogové dluhy jej však z onoho postavení brzy stačily uvrhnout zpět do zoufalé bídy.
Poeova smrt byla hodna děl, kterým se věnoval: 3. října 1849 byl nalezen opilý (a zřejmě i pod vlivem omamných látek) na baltimorském chodníku v blízkosti Light Street. Byl urychleně hospitalizován, ale z kómatu, do kterého následně upadl, se po celé čtyři dny neprobral. Zemřel v ranních hodinách 7. října 1849.

Dílo a vliv
Je autorem mnohých povídek a básní. Do Evropy se za Poeova života takřka neznámé dílo dostalo především díky překladům Charlese Baudelaira a částečně i Stéphana Mallarmého. Jeho dílo bylo inspirací mnoha pozdějších autorů (z nichž jmenujme asi nejznámějšího Arthura Conana Doyla a jeho kultovního hrdinu Sherlocka Holmese, jehož podoba je výrazně ovlivněna Poeovou postavou výjimečně inteligentního detektiva Dupina).
Svou stopu zanechal nejen na francouzských básnicích Charlesi Baudelairovi a Stéphanu Mallarmém, ale například i na Paulu Valérym, Juliu Vernovi (zejména onou až vědeckou přesností popisu) a v neposlední řadě i na Fjodoru Dostojevském a již zmíněném Arthuru Conanu Doylovi. Jeho pravým dědicem a pokračovatelem se však stal Howard Phillips Lovecraft, který v Poem ražené cestě pokračoval do ještě extrémnějších zákoutí hrůzy a hnusu.
Ani v moderní literatuře není Poe zcela bez vlivu. Jeho vliv je přítomen především v britské literatuře (zasáhnul i do široce populárního díla Joanne Kathleen Rowlingové). Mnohá z Poeových děl byla nejen zdramatizována, ale i zfilmována a převedena do komiksové podoby. Široce se nechal Poeovou literaturou inspirovat např. Ray Bradbury, který neskrývaje svou adoraci k Poeově dílu, věnoval jeho osobnosti celou kapitolu z Marťanské kroniky (syntetizoval zde dva zdánlivě odlišné prvky z Masky červené smrti a z Jámy a kyvadla).

Slovo režiséra
Devatenáctého května
Dvatisíce šest
Pátek
Devatenáct třicet pět
Zlín

POE
POEzie
POEvídky

Píši tento text ve chvíli, kdy inscenace není ještě zdaleka připravena ke zhlédnutí.
Zkoušíme.
Zkoušíme Poea.
Je to velmi zvláštní pocit, promlouvat k vám těmito řádky a vědět, že je budete číst a v zákulisí se herci teprve připravují vtáhnout vás do svého světa představení nebo ve chvíli, kdy inscenace skončila a vy jste našli důvod číst v této útlé černobílé brožurce.

Má-li představení teprve začít, nečtěte, prosím, dál nebo si přečtěte něco jiného nebo se pohodlně posaďte a dívejte se. Jste přeci diváky. Jsme rádi, že jste přišli.

(nějaký obrázek)

Už představení skončilo? Co jste viděli? Jaké to bylo?
Závidím vám.
Viděli jste, co já v tuto chvíli ještě neviděl.
Vy už to máte za sebou, v lepším případě už to máte v sobě.
Já ještě ne. Já to ještě nemám za sebou. My ještě ne.
Já to mám ještě v sobě.
My se ještě budeme tři týdny zakoušet, stavět, bořit, skládat a rozkládat, učit se, zapomínat, přít se o to, co vy už jste viděli.
Závidím vám.

Jste zklamaní? Nebyl to ten váš Poe?
Nezlobte se. To ,co jste viděli, byl náš Poe.
Naše interpretace.
Interpretace, to je slovo, které nám dovoluje tvořit.
Protože, když se řekne Edgar Allan Poe, každý si cos představí.
Ale ty představy, obrazy ve vaší mysli, pocity, jsou vaše, individuální.
Každý má svého Poea.

Má-li člověk ve své představivosti obrazy, pocity, které mu nedávájí spát, může vzít tužku, papír a pokusit se je zhmotnit, dát jim podobu kresby.
To, co vám pomáhá, je tužka, papír, vaše dovednost.
Ale, jak to udělat, máte-li představy, pocity a má z nich vzniknout divadelní představení?
Nemáte tužku, ale herce, dramaturga, hudebního skladatele, autorku videoprojekcí, choreografa, inspicienta, zvukaře, osvětlovače, realizátory dekorací, kostýmů, rekvizit, loutek.
A každý z nich má svého Poea.

Všichni mi pomáhají. Vladimír, Tomáš, Pavel, paní Jana, paní Helena, Tereza, pan Radek, Radovan, Hana, Petr, Lucie, Richard, paní Marie...
To musím říci.
Hledají cestu k mému Poeovi a já naslouchám tomu jejich.

Kdo mi však také pomohl a pomáhá
a vlastně o tom neví
je pan Jan. Jan Švankmajer.
Nejen svými obdivuhodnými filmy, ve kterých nejednou interpretuje Poeovy povídky, ale také svými texty, ve kterých reflektuje svou práci a odkrývá cesty a své metody, svůj pohled na tvorbu. Pomáhá mi, protože lépe formuluje, co já jen cítím.

"Neberu si nikdy literární dílo jako podklad k adaptaci. Čili nepřevádím literaturu do řeči filmu, ale jedná se u mne vždy o velmi subjektivní interpretaci, anebo vytrhávám části díla a kolážuji je v jiný celek."

"...je hotové dílo jen odrazovým můstkem k divákovým aktivním interpretacím."

"Moje paměť je velmi selektivní. Nikdy si nepamatuji děje. Moje vzpomínky se odehrávají v rovině pocitů, emocí a "nepodstatných detailů". Zánik domu Usherů je pohyblivý močál a život kamenů. A samozřejmě hrůza, nemotivovaná hrůza."

"...všechny interpretace jsou správné."

"2. Cele se poddej svým obsesím. Stejně nic lepšího nemáš. Obsese jsou relikty dětství. A právě z hlubin dětství pocházejí ty největší poklady. Tím směrem je třeba mít stále bránu otevřenu. Nejde o vzpomínky, jde o pocity. Nejde o vědomí, jde o nevědomí. Nech tuto podzemní řeku volně protékat svým nitrem. Soustřeď se na ni, ale zároveň se maximálně uvolni. ..."

"...neodvratná osudovost..."

"Síla imaginace"

"Imaginace je možná cesta ke svobodě"

Na počátku bylo slovo. Poe.
Na počátku byl pocit,emoce a nepodstatné detaily.
Vy už jste to viděli.
My ještě ne.
Tomáš Volkmer

Slovo dramaturga
Náš Poe jako most k tomu vašemu
aneb Jak se rodil scénář
Poe! Pro divadelníky obrovský, ač velmi lákavý balvan vyzývající ke zvednutí. Chcete-li přenést svět jeho prózy na jeviště, máte obrovské množství variant. Muzikál, horor, detektivka, autobiografická hra o nesmírně zajímavém životě autora? Ta mnohost může být velmi zrádná. Zrádnější než srdce - to srdce z jedné povídky E. A. Poea.
Každá zvolená cesta znamená riziko, že zůstanete Poeovu mistrovství velmi dlužni. Jeho povídky rozhodně otevírají imaginaci. Začal jsem se nořit do těch próz. A otevíral fantazii. A světě div se, běhaly mi před očima loutky, projekce mluvila svým jazykem, dokonce i vůně voněly a tanec v mých představách našel své místo. Tak se rodil můj Poe. A já myslel při tom čtení na divadelní Francii v čase fin de sciecle - přelomu 19. a 20. století, na zrod kabaretů a malých scén, na touhu po symbolickém, nerealistickém divadle a touze oživit divadlo mísením žánrů a forem. A přišlo mi to výstižné, vždyť i Poe mísí žánry a literární styly! Věděl jsem: můžeme si klidně dovolit ukázat více povídek v jednom večeru, a různými podobami divadla!
Původně se mi zdálo, že jednotlivé povídky mohou existovat samy o sobě. Nejdříve Zánik domu Usherů, pak třeba Jáma a kyvadlo a tak dále... A udělal jsem první nástin dramatizace. Jednotlivé povídky nebyly ničím propojeny. Neexistovala žádná kauzalita. Režisér Tomáš Volkmer však cítil, že si jednotlivé povídky říkají o jistý druh sounáležitosti, prorůstání. Cítíl představení, v němž podivná herecká skupina, to zvláštní panoptikum lidí oživujících Poea, sklene před zraky diváků dokonce příběh, avšak jen jemně načrtnutý, jako zvláštní puzzle z motivů Poeových povídek! A navedl mě... Skutečně, jedné noci těsně před usnutím, motivy z různých povídek mi začaly zapadat překvapivě do sebe. Snad je to správný klíč. To zjištění, jak se motivy povídek doplňují prolínají, jakoby Poe psal stále dokola jednu knihu, bylo překvapující. Vůbec mi nevadí, že Roderick Usher není v naší hře s Madeleine, ale s Berenice, vždyť přece Berenici i Madeleine jsou postavy z téhož temného tónu Poeovy tvorby.
Ać nabízíme pouze jeden jediný možný pohled na Poeovy povídky, doporučuji, nezůstaňte jen u našeho vidění! Běžte do knihovny, sejměte knihu z poličky a čtěte, bojte se a smějte s panem Edgarem. Pokud máte svého Edgara v knihovničce doma, tím líp. Prožijte s ním mnoha logická i nelogická, mystická dobrodružství, grotesky a persifláže. Nebudete litovat. Naše představení berte jako most, díky němuž se vám půjde třeba jednodušeji k vašemu Poeovi!

Realizační tým:

dramaturg: Vladimír Fekar
inspice: Marie Petříková
režie, scéna a kostýmy: Tomáš Volkmer
scénář, dramaturgie: Vladimír Fekar
spolupráce na scénáři: Tomáš Volkmer, Hana Galetková
videoprojekce: Lucie Prášilová
pohybová spolupráce: Petr Opavský
hudba: Richard Dvořák
světla: Jakub Michálek
zvuk: Kamil Brázdil
nápověda: Maria Ulalume Rogetová
 

Scéna:Studio Z
Délka představení:1 hod. 20 min.
Premiéra:10.06.2006 - 19:00
Derniéra:07.05.2007 - 19:00
Aktuální program:

Kdy hrajeme