Válka mezi rozmarýnem a majoránkou

António José da Silva, zvaný Žid
Program

mimořádný česko-portugalský počin ve Zlíně

Mimořádnou událostí konce sezony v našem Městském divadle bude bezesporu první české uvedení portugalské polovážné opery VÁLKA MEZI ROZMARÝNEM A MAJORÁNKOU, které je plánováno na 11. června 2005 do Velkého sálu. Barokní text byl překládán Annou Almeidovou výslovně pro naše divadlo a jeho realizace vzniká ve spolupráci a za finanční podpory několika portugalských organizací. Tento - dalo by se říci - mezinárodní projekt je iniciován současným uměleckým šéfem divadla Miroslavem Plešákem, který přizval ke spolupráci s naším divadlem významného českého exilového básníka a režiséra Františka alias Jorge Listopada, dlouhá léta žijícího a tvořícího v Lisabonu.
Válku mezi rozmarýnem a majoránkou lze považovat za nejlepší hru polozapomenutého, u nás víceméně neznámého, avšak významného portugalského dramatika Antonia José da Silvy, řečeného Žid. Ve hře se přesně obrazí doba, v níž autor žije s jasnozřivostí a se smyslem pro čest, kritizuje korupci, lidskou hloupost, intelektuální nafoukanost, nabubřelost, milostná toulání a často pošetilé pojetí života.
Jaké jsou postavy, které autor představuje v této hře? Jaká je společnost, kterou zachycuje tento dlouhá léta zapomenutý dramatický autor znovuobjevený až v devatenáctém století? Dona Cloris (Tereza Matasyo) a Dona Nise (hostující Klára Sochorová), dvě dívky z takzvané vyšší společnosti, čekají na vdavky. Užívají proto svých malých ženských zbraní, avšak nechají se přesvědčovat krasořečníky typicky barokního stylu, Donem Gilvazem (Gustav Řezníček) a Donem Fuasem (Radovan Král). Ti hledají nevěsty s dobrým věnem, a proto předstírají, že jsou víc, než ve skutečnosti jsou. Obě dívky fandí dvěma místním protichůdným "klubům". Jedna z nich se věnčí rozmarýnem a druhá přísahá na majoránku. Jejich strýc, zbohatlý emigrant a typický lakomec Don Lancerote (Ivan Řehák), hledá pro dívky ženichy, aby se jich zbavil. Za manžela jedné z nich vybral svého zhrublého a žravého synovce Dona Tiburcia (Milan Hloušek), typického venkovského nevzdělance z divadelní komedie, který je zároveň tvůrcem pitomých sonetů. V domě strýce bydlí mrzutá služka Fagundes (Jana Tomečková), která soupeří s mladičkou služkou Sevadilhou (Petra Domžalová). Ta navíc živě koketuje se sluhou jednoho ze dvou nápadníků, Semicupiem (Jan Leflík). Právě Semicupio připravuje scény a situace, které prozrazují, co je shnilého v tomto domě a v celé společnosti. Převléká se za jiné, předstírá, získává sympatie, ale sám není o moc lepší než ostatní. Pomáhá porozumět situaci barokního světa, který není tak nepodoben světu, v němž žijeme.
Překlad se snaží zachovat svěžest portugalského jazyka a mnoha slovních hříček, typických pro barokní literaturu té doby.
Lidová hra, napsaná pro marionety, pravděpodobně už ve své době "užívala" herců z masa a kostí. Velmi populární divadlo, které se jmenovalo po čtvrti Bairro Alto, bylo navštěvováno všemi vrstvami obyvatelstva. Používalo s vtipem karikatury své doby a pravděpodobně unikalo policejní cenzuře vtipem, metaforou a operním zpěvem. Zajímavé je, že v procesu, který odsoudil autora k smrti, se neobjevila žádná zmínka o jeho tvůrčí aktivitě v divadle.
Hra bude uvedena ve scéně Jaroslava Čermáka, s loutkami podle návrhu Tomáše Volkmera, v kostýmech Dagmar Březinové a v hudebním nastudování Richarda Dvořáka, který pro inscenaci upravuje původní barokní muziku portugalského skladatele Antonia Teixeiry.

Realizační tým:

režie: František Listopad
překlad: Anna Almeidová
jazyková spolupráce a úprava textu: Vladimír Fekar a František Listopad
dramaturgie: Vladimír Fekar
scéna: Jaroslav Čermák
kostýmy: Dagmar Březinová
loutky: Tomáš Volkmer
hudba: Antonio Teixeira
hudební nastudování: Richard Dvořák
pohybová spolupráce: Markéta Janíková
 

 

Scéna:Velký sál
Délka představení:2 hod. 30 minut (včetně přestávky)
Premiéra:11.06.2005 - 19:00
Derniéra:25.05.2006 - 19:00
Aktuální program:

Kdy hrajeme