Vzpomínka na Stevu Maršálka

Program

Původně studoval práva, ale nakonec ho přitáhlo divadlo: po začátcích v Divadle mladých pionýrů, později Městském divadle pro mládež, hrál v zájezdovém souboru DČA Praha (1952–1958) a Státním zájezdovém divadle Praha (1958–1963). Po jeho zrušení přijal angažmá v Západočeském divadle v Chebu (Falstaff ve Veselých paničkách windsorských aj.). V roce 1967 patřil společně s dramaturgem Otou Roubínkem, herci Karlem Semerádem, Stanislavem Třískou, Miroslavem Moravcem, Evou Matalovou a dalšími k té herecké partě tehdejšího Divadla pracujících Gottwaldov, která vstupovala do nově postavené divadelní budovy. V našem divadle, vedeném tehdy Aloisem Lhotským, ztvárnil v režii uměleckého vedoucího Karla Pokorného a dalších osobností (Svatopluk Skopal, Alois Hajda, Miloš Hynšt, Ivan Balaďa) své nejlepší role. Mezi režiséry patřil pochopitelně mezi velmi vyhledávané herce. Napočítali jsme 23 rolí za pouhých pět let působení. Na srpen 1968 reagovalo divadlo kromě jiných protestů nastudováním Čapkovy Bílé nemoci, v níž Steva Maršálek exceloval v roli doktora Galéna.

Jeho přítel a kolega Karel Semerád vzpomíná na Stevu Maršálka takto:
"Vzpomínka první: vynikající herec. Doktor Galén a Willy Loman, to byly postavy, ve kterých se naplno projevovala jeho osobnost a lidství. Vzpomínka druhá: měl rád mladé herce. Často jim věnoval knihy, vždy s obšírným věnováním. Mám od něho Romaina Rollanda nebo Saroyana, což potvrzuje jeho štědrost a zaměření. Vzpomínka třetí: nebylo Vánoc, kdy by vlastnoručně nevyráběl zaječí paštiku. To, že přichází vánoční dny, jsme poznávali podle toho, že přinášel jako dar svůj oblíbený výrobek. Pravda, tenkrát běhalo po světě víc zajíců, ale Steva by si i dnes poradil. Vzpomínka navíc: Je štěstí stát na jevišti vedle dobrého herce, člověka a kamaráda."

Vzpomínka jeho kolegyně Evy Matalové:

"Vzácného kolegu Stevu Maršálka mám v paměti spojeného především s otevřením nové budovy zlínského divadla. Přišel se svojí ženou herečkou Blankou Hlavovou společně s herci Karlem Semerádem, Stanislavem Třískou a Gustavem Opočenským ze Západočeského divadla v Chebu. Psal se rok 1967. Byla to doba plná kvasu a nadějí na změny v kulturním i politickém životě. Před zahájením provozu jsme v nedostavěné budově zkoušeli celé dny i dlouho do noci, a tak jsme měli možnost poznat, že chebská posila souboru je skvělá. Steva i Blanka patřili k jedněm z iniciátorů myšlenky sdružit všechny zlínské umělce a kulturní pracovníky a využít prostor divadla ke společným projektům, a aby se setkávali a poznávali navzájem svou práci. Stevova přátelská a otevřená povaha byla vždy předurčena být v centru dění. Ovšem přišel jednadvacátý srpen a tato činnost byla označována málem jako protistátní spiknutí. Vedení divadla později muselo odejít. Steva a jeho žena se naštěstí včas uchýlili do jiného angažmá v okrese, kde jejich činnost nebyla tak známá. Byla to pro divadlo velká škoda. Steva byl vynikající herec a jeho výrazný robustní herecký projev byl vždy plný srdce, humoru, vnitřního napětí a energie. Hrál ještě ve vysokém věku v řadě divadel, pohostinsky i v Praze, a občasná setkání s ním byla vždycky radostná. Myslím, že nejen ve Zlíně, ale všude, kde působil, o sobě zanechal hlubokou hereckou i lidskou stopu. Díky Stevo."

Steva Maršálek pak přijal v roce 1971 angažmá v Slezském divadle v Opavě, kde rovněž patřil k oporám souboru. K jeho nezapomenutelným postavám patřil například Doolittle z muzikálu My Fair Lady nebo Richard III. ze stejnojmenného Shakespearova dramatu.
Následovalo angažmá v Mahenově činohře v Brně (1980–1985), v osmdesátých letech hrál v Divadle Labyrint (dnešní Švandovo divadlo), například v Merlinovi režisérky Hany Burešové. Závěr své herecké kariéry prožil v přátelském prostředí Divadla Na Fidlovačce.
Jeho tvář můžete znát také z filmu a televize. Hrál např. ve filmech Hanele, Golet v údolí, Žebrácká opera, Citové cvičenia (TV film), Největší z Pierotů (TV seriál), Dobrodružství kriminalistiky (TV seriál), Hurá za ním, Rodáci (TV seriál), O živej vode (TV film), Kněžna Libuše (TV film), Modrá zelená zóna (TV film), Tretí šarkan, Uhol pohľadu, Pohádka svatojánské noci, Město mé naděje, Stíny horkého léta, Balada o narození, Na kometě, Dospěláci můžou všechno, Mlčení mužů, Žirafa v okně a Strakatí andělé.
Byl obsazován i do rozhlasových rolí, účinkoval také v dabingu.
Do Divadla pracujících se potom vrátil ještě v osmdesátých letech. Nazkoušel tady v letech 1985 až 1988 čtyři tituly (Don Juan, Vzhůru do údolí, Carevnino spiknutí a Diktatura svědomí)
11. září by se Steva Maršálek dožil 88 let.

Vladimír Fekar, dramaturg MDZ