Historie

Divadlo pracujících
Dlouholeté snahy o zřízení stálého činoherního souboru ve Zlíně vyvrcholily založením profesionálního divadla pod názvem Divadlo pracujících, které slavnostně zahájilo svou činnost 17. září 1946 v budově adaptovaného Komorního kina (dnešní Malá scéna) inscenací Drdových Hrátek s čertem.

První herecký soubor
Už během první sezony 1946/47 přicházejí do Zlína mimo jiné herci Jiří Adamíra, Věra Kubánková, Josef Langmiler, Jaroslav Moučka, Ilja Prachař, Otto Šimánek a Vítězslav Vejražka. K nim pak během padesátých let přibývá řada dalších významných hereckých osobností jako Václav Babka, Božena Böhmová, Valerie Kaplanová, Jan Libíček, Bohuš Pastorek, Marie Rovenská a František Řehák. Pro většinu z nich se angažmá v našem divadle stalo skvělým startovacím můstkem ke kariéře v pražských divadlech. V této době a zvláště pak v šedesátých letech dokázala dramaturgie společně s inscenátory vytvářet pestrý repertoár otevírající se světu, který byl odměněn velkým nárůstem návštěvnosti.

Nová budova architektů Miroslava a Karla Řepových
Následně se podařilo řešit další velký problém zlínského divadelnictví, kterým byla provizorní scéna v adaptovaném kině. Po dlouhých dohadech je v roce 1959 vyhlášena soutěž na projekt nové divadelní budovy, z níž jako vítěz vyšel návrh architektů Miroslava a Karla Řepových, který pak zpracoval tým pod vedením Františka Rozhona. S výstavbou se začalo již v roce 1960, avšak po několika přerušeních byl nový stánek Thálie ve Zlíně dokončen až v roce 1967.

Nová budova byla slavnostně otevřena 11. listopadu 1967 premiérou Mahenova Jánošíka v režii Karla Pokorného, v titulní roli s Miroslavem Moravcem. Herecký soubor zdobila jména: Jarmila Doležalová, Jana Hliňáková, Zdeněk Hradilák, Dana Klášterecká, Hynek Kubasta, Jiří Maršálek, Steva Maršálek, Eva Matalová, Věra Nováková, Gustav Opočenský, Vladuna Polanská, Karel Semerád, Stanislav Tříska, Zdeněk Vašek, Miloš Vosmanský a řada dalších.

V nové, opravdu velkoryse pojaté budově vznikla menší scéna Divadla pracujících nazvaná Divadélko v klubu, které zahájilo svou činnost o pár dní později - 25. listopadu premiérou inscenace Román služky v režii Václava Beránka.

Od roku 1967 se začala datovat nejen historie nové budovy, ale také zcela nové dějiny divadelnictví ve Zlíně. V Divadle pracujících zavládl nový duch a v čele tohoto procesu stáli umělecký šéf Karel Pokorný, dramaturg Otakar Roubínek a ředitel Alois Lhotský.

V pohnutém období let 1968 a 1969 byli z vedení divadla odvoláni, avšak slibný vývoj zlínského divadla nebyl zcela narušen ani v období normalizace.

Hajdova éra
Během sedmdesátých let přišla do Zlína celá řada umělců, kteří pozvedli zdejší scénu na nebývalou úroveň. Z iniciativy nového ředitele Miloše Slavíka nastoupil do angažmá v roce 1971 režisér Alois Hajda a budoucí opora hereckého souboru Roman Mecnarowski. O rok později přišli dramaturgové Miroslav Plešák a Lidmila Kraváková. Díky tomuto týmu, ale také koncepční práci režisérů Svatopluka Skopala, Jiřího Holečka a Pavla Pecháčka vyrostal řada nových opor hereckého souboru, jako byli například Jan Honsa, Zdena Kružíková, Pavel Leicman, Vlasta Mecnarowská, Ondřej Mikulášek, Antonín Navrátil, Jana Tomečková, Marcela Večeřová a mnoho dalších. Ve stejném roce začala rovněž světovou premiérou Kragovy Balady o Hilébii spolupráce s utajeným dramaturgem Ludvíkem Kunderou. Brzy se dostavily první úspěchy. Roku 1973 hostovalo divadlo s inscenací Brechtovy hry Muž jako muž jako jedna z mála evropských scén na slavném Berliner Ensemble. Brechtovské a shakespearovské inscenace se pak staly základem "Hajdovy éry" v Divadle pracujících.

Osmdesátá léta
Na počátku osmdesátých let vystřídali ve stálém angažmá Aloise Hajdu režiséři Miloš Hynšt a Ivan Balaďa. Díky jejich skvělé práci si divadlo udržovalo význam přesahující hranice zlínského regionu. V této době se poprvé ve Zlíně objevila nám dnes již dobře známá jména, jako například: Helena Čermáková, Pavel Majkus, Milena Marcilisová, Rostislav Marek, Miloslav Mejzlík, Luděk Randár, Ivan Řehák, Dušan Sitek, Radoslav Šopík, Lubor Tokoš a Jana Kafková, která od roku 1991 působí v MDZ jako dramaturgyně.

Studio Z
V roce 1989 byla provedena rekonstrukce Velkého sálu. Náhradní prostor, divadelní sál pro 84 diváků, byl nazván Studio G (Gottwaldov). Z něj se později stalo Studio Z (Zlín), třetí scéna zlínského divadla.

Městské divadlo Zlín
Velkou změnou porevolučních dní bylo přejmenování zlínské scény na Městské divadlo Zlín, jehož zřizovatelem se stalo statutární město Zlín. V letech 1990 – 1998 se na postu uměleckého šéfa postupně vystřídali Stanislav Tříska, Jakub Korčák, Josef Morávek a Petr Veselý. Ve funkci ředitele působil Ivan Kalina. V roce 1998 je do této funce jemenován Antonín Sobek. Ve vedení uměleckého úseku se od roku 1998 vystřídali Petr Veselý, Silvester Lavrík, Miroslav Plešák a Dodo Gombár. V roce 2009 se na tento post vrací Petr Veselý. V červnu 2010 se novým ředitelm stává Petr Michálek.

Od roku 1990 herecký soubor posílili Eva Daňková, Petra Domžalová, Tereza Helšusová, Petra Hřebíčková, Milan Hloušek, Tereza Chytilová, Zdeněk Julina, Romana Julinová, Tamara Komínková, Radovan Král, Jan Leflík, Jaroslav Plesl, Gabriela Pyšná, Gustav Řezníček, Klára Sochorová, Tomáš Stolařík, Pavel Vacek a Jeanette Zapletalová.

V posledních patnácti letech dosáhlo zlínské divadlo významných úspěchů. Pod vedením předních českých a slovenských divadelních režisérů a umělců zde vznikly mimořádné inscenace, které dokázaly, že divadlo si po právu zaslouží své místo mezi předními scénami v České republice. V této době byl například realizován velmi úspěšný muzikál Frankenstein a v roce 1995 inscenace Osm a půl (a půl) s Boleslavem Polívkou v hlavní roli, režii J. A. Pitínského. Tento talentovaný režisér se na zlínskou scénu vrátil v roce 1996, kdy nastudoval hru Gabriely Preissové Její pastorkyňa, která získala "Zlomenou závoru", hlavní cenu udělovanou na těšínském festivalu Na hranici. Inscenace se zúčastnila i mnoha dalších divadelních přehlídek a Helena Čermáková byla za svou roli Kostelničky nominována na Cenu Alfréda Radoka.

První Ceny Thálie
V roce 1999 zde pod režijním vedením Věry Herajtové vznikla inscenace Júdit, která dosáhla vysoké mety českého divadelnictví v podobě Ceny Thálie za rok 1999 pro Helenu Čermákovou za mimořádný herecký výkon v oblasti dramatických umění v oboru činohra. O dva roky později získal stejné ocenění, tentokrát za celoživotní mistrovství v oboru činohra, bývalý člen hereckého souboru zlínského divadla Lubor Tokoš. Nejvyššího ocenění české divadelní scény dosáhla i herečka Petra Hřebíčková, která získala Cenu Thálie 2008 v oboru činohra za ženský herecký výkon v titulní roli inscenace Maryša v režii Martina Františáka.

Další umělecké úspěchy
V roce 2000 vznikly v nastudování J. A. Pitínského inscenace Dialogy Karmelitek a Třináct písní, které byly spolu s Everymanem v režii Petra Štindla nominovány na Cenu Alfréda Radoka. Za povšimnutí jistě stojí i řada dalších inscenací jako například Tři sestry v režii Dodo Gombára a Tři sestry II v režii Petra Štindla, které získaly hlasy kritiků na stejné ocenění v roce 2002. V roce 2004 byl na zlínské scéně pod režijním vedením Dodo Gombára uveden muzikál Šumař na střeše, který byl vysoce oceněn nejen diváky, ale také kritikou. Za plejádu úspěšných inscenací roku 2005 můžeme jmenovat alespoň Figarovu svatbu v režii Zdeňka Duška, jevištní adaptaci Mistra a Markétky v nastudování Dodo Gombára a v neposlední řadě inscenaci Válka mezi rozmarýnem a majoránkou, v režii čechoportugalce Františka Listopada, s níž jsme slavili velké úspěchy na prestižním divadelním festivalu v portugalské Almadě. V roce 2006, v rámci společného projektu Městského divadla Zlín a Filharmonie Bohuslava Martinů, vznikla v režii J. A. Pitínského a pod taktovkou dirigenta Romana Válka inscenace melodramu Jaroslava Vrchlického a Zdeňka Fibicha Smrt Hippodamie, která se okamžitě stala událostí roku a byla důstojným uměleckým vrcholem oslav 60. výročí založení divadla, které v tomto roce proběhly. O dva roky později slavili zlínští umělci s touto inscenací velké úspěchy také v národním divadle ve Lvově, kde svojí návštěvou prolomili dvacetiletou pomlku hostování českých umělců na Ukrajině.

Setkání - Stretnutie
Naše divadlo je od roku 1991 pořadatelem festivalu Setkání – Stretnutie, který však získal svou jasnou koncepci až od roku 2000, kdy se stal přehlídkou s vyhraněnou dramaturgickou koncepcí, a s jednoznačnou orientací na konfrontaci a podporu původní dramatické a inscenační tvorby českých a slovenských divadel. Tato přehlídka dramatických novinek, kterou každoročně pořádáme, je svým zaměřením jediná svého druhu v České republice i na Slovensku a patrně i ve středoevropském kulturním prostoru. Velmi důležitým atributem festivalu je od roku 2003 jeho otevřenost pro zahraniční soubory. V roce 2005 se přehlídky zúčastnila významná polská divadelní scéna Narodowy Stary Teatr Kraków, a zahájila tak její novou programovou etapu. Narodowy Stary Teatr Kraków se stal partnerem festivalu spolu se Slovenským národním divadlem Bratislava. O vysoké umělecké a společenské úrovni tohoto festivalu svědčí řada ohlasů v odborném tisku, vyjádření účastníků a opakovaně udělovaná záštita významných osobností.

Divácká anketa Aplaus
Na podzim roku 1999 byla poprvé vyhlášena anketa Aplaus, v níž se mohou každoročně diváci zlínské scény vyjádřit ve třech kategoriích (ženský herecký výkon, mužský herecký výkon a inscenace) k výkonům uměleckého souboru. V letech 2002 až 2010 přibyla k hlavním kategoriím ankety také Cena ředitele Městského divadla pro zvlášť významné osobnosti, které se zasloužily o rozvoj našeho divadla.

Zlínský Náraz/Naráz

V prosinci roku 1999 byla založena tradice minifestivalu Naráz, který je interní přehlídkou inscenací Městského divadla. V roce 2010 došlo k výracné koncepční změně minifestivalu. Pod novým názvem Zlínský Náraz/Naráz se poprvé konal v Praze.

Pár slov na závěr
V roce 2001 získali Cenu primátora města Zlína za celoživotní dílo a přínos divadelnímu umění manželé Vladuna Polanská a Hynek Kubasta, kteří ve zlínském divadle působili v letech 1961 až 2000.

Nelze opomenout systematickou péči, která je věnována zvelebování divadelní budovy a divadelního prostředí. V posledních letech byly do postupné rekonstrukce zlínského stánku Thálie vloženy desítky milionů korun, které v nemalé míře tuto funkcionalistickou stavbu z roku 1967 zhodnocují. Díky tomu můžeme divákům nabídnout pohodlí v krásném moderním prostředí.

Řada ocenění a množství českých i zahraničních festivalů, na které jsme se svými inscenacemi zváni, jasně vypovídají o kvalitě hereckého souboru, prozíravé dramaturgii, profesionálním vedení divadla, a také o skvělé spolupráci všech zaměstnanců divadla. O hodnotě odvedené práce svědčí nejenom uznání odborné veřejnosti, ale také vzrůstající návštěvnost a spokojenost věrných diváků, které jsou tou nejlepší odměnou.

 

Historie divadla v datech

1937
První vážné úvahy J. A. Bati o zřízení stálého divadla ve Zlíně (všechny tehdejší snahy překazila válka)

14. srpna 1946
založeno profesionální divadlo ve Zlíně s názvem Divadlo pracujících (především z finančních důvodů bylo součástí n.p. Baťa jako jeho kulturní zařízení, v provozu továrny vedeno jako dílna č. 9472, všichni umělečtí i techničtí pracovníci divadla byli vedeni jako zaměstnanci n.p. Baťa)

17. září 1946
zahajuje Divadlo pracujících svou činnost v adaptovaném Komorním kině Drdovými Hrátkami s čertem, ředitelem se stal Jindřich Trousil

1946/1947
v průběhu první sezóny přichází do divadla režisér Zdeněk Míka a herci Jiří Adamíra, Věra Kubánková, Josef Langmiler, Jaroslav Moučka, Ilja Prachař. Otto Šimánek, Vítězslav Vejražka

28. října 1947
československá premiéra hry T. Svatopluka Botostroj (režie Z. Míka)

1948
druhým ředitelem je jmenován Zdeněk Míka, dramaturgie se ujímá Jaroslav Nezval, spolupracují výtvarníci Miloš Tomek, Zdeněk Hybler

1949
Z. Míka odchází do Brna, jeho nástupcem se stává režisér Jiří Dalík

22. dubna 1950
československá premiéra hry Ilji Prachaře Hádajú sa o rozumné v režii J. Dalíka, jedno z divácky nejúspěšnějších představení (25 444 diváků) a zároveň vítězné představení Divadelní žatvy 1950

1951
divadlo se stalo zařízením KNV v Gottwaldově
v padesátých letech jsou členy uměleckého souboru významné herecké osobnosti Marie Rovenská, Valerie Kaplanová, Božena Böhmová, Václav Babka, Bohuš Pastorek, František Řehák, režiséři Jiří Svoboda, Jiří Nesvadba, Svatopluk Skopal

1952
ředitelem se stal režisér Jiří Svoboda

1956
novým ředitelem je jmenován Alois Lhotský, uměleckým šéfem Svatopluk Skopal, do hereckého souboru přichází Václav Beránek, Jiří Maršálek, Leopold Běhan, Eva Matalová, Marta Záhorová, Miloš Vosmanský, Jaroslav Švehlík

1957
Divadlo přechází pod správu MěstNV v Gottwaldově, zavádí se nový typ předplatného – "Divadlo mladým"

1959
začala výstavba nové divadelní budovy ve Zlíně podle vítězného architektonického návrhu arch. Miroslava a arch. Karla Řepových a podle projektu ak. Arch. Františka Rozhona
členem hereckého souboru se stává Jan Libíček
začátkem šedesátých let se na repertoár divadla dostávají současní domácí autoři V. Blažek, P. Kohout. P. Karvaš, M. Kundera, J. Topol

1963
Divadlo pracujících spravuje od tohoto roku KNV v Brně

1965
do funkce uměleckého šéfa nastupuje režisér Karel Pokorný, na post dramaturga přechází dosavadní herec Otakar Roubínek, v dubnu je uvedena premiéra Havlovy Zahradní slavnosti

21. října 1967
se po posledním představení ve staré budově uskutečnil veselý smuteční průvod, kterým se zaměstnanci Divadla pracujících rozloučili s prostory dřívějšího Komorního kina

11. listopadu 1967
je slavnostně otevřena nová divadelní budova ve Zlíně premiérou hry J. Mahena Jánošík v režii K. Pokorného, v titulní roli s Miroslavem Moravcem, herecký soubor dále posílili Věra Nováková, Vladuna Polanská, Dana Klášterecká, Libuše Štědrá, Hynek Kubasta, Zdeněk Hradilák, Steva Maršálek, Gustav Opočenský, Jana Hliňáková, Jarmila Doležalová, Stanislav Tříska, Karel Semerád, do divadla se vrací výtvarník Zdeněk Hybler

25. listopadu 1967
premiéra první klubové inscenace Román služky (režie V. Beránek (v prostoru Divadélka v Klubu)

podzim 1968
členové souboru okamžitě reagují na tragické srpnové události, dochází k úpravě repertoáru, v září proběhnou premiéry inscenací Čapkovy Bílé nemoc, Jiráskovy Filozofské historie, v listopadu jsou pak uvedeny Čarodějky ze Salemu od A. Millera, do Divadélka v klubu je připravena inscenace Náš dobrý voják Švejk a pořad Koncert pro pana Masaryka

1970
z funkce byl odvolán dramaturg Otakar Roubínek, zanedlouho po něm byl nucen z divadla odejít i režisér Karel Pokorný, ředitel Alois Lhotský a někteří členové hereckého souboru, na místo ředitele divadla byl vybrán Miloš Slavík (tehdy člen zpěvohry Státního divadla v Brně)
během sedmdesátých let dostávají angažmá mladí herci Marcela Večeřová, Jana Tomečková, Jan Honsa, Ondřej Mikulášek, Pavel Leicman, Antonín Navrátil a další

1971
do angažmá přichází režisér Alois Hajda a budoucí opora hereckého souboru Roman Mecnarowski

1972
po smrti Miroslava Pavlovského na místo dramaturga nastupují Miroslav Plešák a Lidmila Kraváková, v březnu byla uvedena československá premiéra Kragovy Balady o Hilébii v režii hostujícího Z. Kaloče, touto inscenací začíná spolupráce divadla s "utajeným dramaturgem" Ludvíkem Kunderou

16. září 1972
premiéra Brechtovy hry Muž jako muž (režie A. Hajda, úprava L. Kundera, scéna L. Vychodil j.h.), o přestávce byla ve světové premiéře uvedena Brechtova "mezihra pro foyer" Slůně, tato inscenace se zúčastnila festivalu Berliner Festage, začátek Hajdova "brechtovského" cyklu

1973
na téměř deset let se divadlu upisuje vynikající výtvarník Josef Jelínek, pohostinsky zde režíruje Evald Schorm

1973–1976
hudebně-dramatické pořady skupiny "Trpaslíci" v Divadélku v klubu
v osmdesátých letech omlazují herecký soubor Helena Čermáková, Milena Marcilisová, Pavel Majkus, Luděk Randár, Rostislav Marek, Miloslav Mejzlík

1982
kmenovým režisérem se stal Miloš Hynšt, v červnu se konala premiéra hry Blatník, kterou napsal zdejší herec Karel Semerád

1983
do angažmá nastupuje režisér Ivan Balaďa

1986
z funkce ředitele byl odvolán Miloš Slavík, v divadle zůstal jako režisér na půlúvazek, ředitelem se stává bývalý zlínský herec Jaromír Roštínský

listopad 1989
stávkový výbor se dočasně ujímá vedení divadla, upravuje se repertoár, z iniciativy souboru vzniklo představení Půjdem spolu do Betléma v režii Karla Semeráda

1989
proběhla rekonstrukce Velkého sálu divadla, jako náhradní prostor byl upravena zkušebna č. 1 a divadelní sál pro 100 diváků byl pojmenován –Studio G, později Studio Z

1990
Divadlo pracujících přejmenováno na Městské divadlo Zlín, ředitelem je jmenován Ivan Kalina, uměleckým šéfem Stanislav Tříska, zřizovatelem divadla se stává Úřad města Zlína

1991
uměleckým šéfem se stal režisér Josef Morávek, uskutečnil se první ročník česko – slovenského divadelního festivalu Setkání/Stretnutie

1991/92
uskutečnil se projekt k připomenutí osobnosti J. A. Komenského Lux lucet in tenebris autorské dvojice P. Floss – J. Morávek, v režii Josefa Morávka

1992
do divadla přichází choreografka a režisérka Věra Herajtová, spolu s Milanem Nytrou, Otomarem Dvořákem a Josefem Morávkem realizují muzikál Frankenstein

1994
byla založena Zlínská škola umění se dvěma ateliéry. Výtvarným a dramatický, pedagogy dramatického ateliéru se stávají někteří členové uměleckého souboru divadla

1995
do angažmá se vrací režisér Ivan Balaďa, kmenovým režisérem je nadále Karel Semerád, pohostinsky ve Zlíně režíroval J. A. Pitínský inscenaci Osm a půl (a půl), ve které hlavní roli ztvárnil Boleslav Polívka j.h.

1996
z funkce uměleckého šéfa byl odvolán Josef Morávek, který z divadla odchází, později je zřizovatelem odvolán ředitel Ivan Kalina pověřen řízením divadla do konce roku 1997. J. A. Pitínský opět pohostinsky nastudoval hru G. Preissové její pastorkyňa, která se zúčastnila několika přehlídek, získala cenu "Zlomená závora" na těšínském divadelním festivalu Na hranici, Helena Čermáková byla za svou roli Kostelničky nominovaná na cenu A. Radoka

1997
nastupuje na post uměleckého šéfa Petr Veselý

1998
do funkce ředitele divadla je jmenován Antonín Sobek, v listopadu se koná čtvrtý ročník mezinárodního divadelního festivalu Setkání 98 Stretnutie

1999
v prosinci se poprvé konala interní divadelní přehlídka Naráz a divácká anketa Aplaus

2000
Helena Čermáková získala Cenu Thálie 1999 za roli Júdit ve stejnojmenné hře a převzala Cenu města Zlína
do funkcí uměleckého šéfa a dramaturga nastupuje slovenský tandem Silvestr Lavrík a Karol Horváth

2001
Vladuna Polanská a Hynek Kubasta byli oceněni Cenou primátora města Zlína za celoživotní dílo a přínos divadelnímu umění

2002
Lubor Tokoš získal Cenu Thálie 2001 za celoživotní mistrovství v oboru činohra
in memoriam byla udělena Cena ředitele MDZ za celoživotní dílo Miloši Vosmanskému

2003
Novým uměleckým šéfem se stává Miroslav Plešák, další posilou uměleckého souboru je nový dramaturg Vladimír Fekar

2004
Cena ředitele MDZ udělena Miloslavu Hynštovi za umělecký a etický přínos české divadelní kultuře.

2005
Cenu ředitele MDZ za osobní přínos a věrnost zlínskému divadlu převzala Eva Matalová.

2006
Vrámci společného projektu Městského divadla Zlín a Filharmonie Bohuslava Martinů, vznikla v režii J. A. Pitínského a pod taktovkou dirigenta Romana Válka inscenace melodramu Jaroslava Vrchlického a Zdeňka Fibicha Smrt Hippodamie, která se okamžitě stala událostí roku 2006 a důstojným uměleckým vrcholem oslav 60. výročí založení divadla.
Inscenaci byla udělena cena diváků přidružená k cenám kritiků Ceny Alfréda Radoka.
Soubor získal první místo na festivalu v portugalské Almadě za inscenaci Válka mezi rozmarýnem a majoránkou (režie: F. Listopad).
Cena ředitele MDZ udělena Miroslavu Plešákovi za osobní přínos a věrnost zlínskému divadlu.
Uměleckým šéfem divadla se stal Dodo Gombár.
Uskutečnila se historicky první Klevetivá středa aneb divadlo v Arše – neformální setkání divadelníků a diváků před každou sobotní premiérou.

2007
Rada Zlínského kraje udělila divadlu Pamětní list za realizaci inscenace Smrt Hippodamie.
Divadlo převzalo Stříbrnou medaili Janáčkovy akademie múzických umění v Brně za dlouhodobou spolupráci a partnerství v projektu Evropského sociálního fondu.
Novinkou ve zlínském divadle se stávají otevřené zkoušky.
Helena Čermáková získala Křišťálovou růži 45. ročníku Poděbradských dnů poezie.
Cena ředitele MDZ byla udělena autoru architektonického návrhu budovy Městského divadla Zlín akademickému architektu Ing. Miroslavu Řepovi při příležitosti 40. výročí otevření budovy Městského divadla Zlín.

2008
Zlínští umělci vyvezli za hranice země výsostné scénické hudební drama Smrt Hippodamie (Jaroslav Vrchlický, Zdeněk Fibich), režie J. A. Pitínský, společný projekt Městského divadla a Filharmonie Bohuslava Martinů. Jeho uvedením v národním divadle ve Lvově prolomili dvacetiletou pomlku hostování českých umělců na Ukrajině.
Cena ředitele MDZ byla udělena za osobní přínos a věrnost zlínskému divadlu výtvarníku, scénografu a mnohaletému spolupracovníku divadla Josefu Ruszelákovi.

2009
Petra Hřebíčková získala Cenu Thálie 2008 za roli Maryši ve stejnojmenné hře a převzala Záslužné vyznamenání 2. stupně Za zásluhy o Zlínský kraj.
Dušan Sitek byl nominován na cenu Thálie za roli Lízala v inscenaci Maryša.
Richard Dvořák získal Cenu Alfréda Radoka za druhé místo v kategorii "Hudba roku" za hudbu k inscenaci Vějíř s broskvovými květy autora Kchung Šan-žen.
Do funkce uměleckého šéfa byl jmenován Petr Veselý.

2010
MDZ získalo Cenu Českého divadla 2009 v kategorii Divácká anketa za divácky nejúspěšnější inscenaci Maryša v režii Martina Františáka. 
Herečka MDZ Kateřina Liďáková (tehdy Králová) byla zařazena do širší nominace na Cenu Thálie 2010 za mimořádný jevištní výkon v roli Jeleny v inscenaci Strýček Váňa pod režijním vedením Martina Františáka.
Novým ředitelem byl jmenován Petr Michálek.
Novým dramaturgem se stává Miroslav Ondra.
Přehlídka Naráz se pod novým názvem Zlínský Náraz/Naráz poprvé konala v Praze. 

2011
Od 1. ledna se z Divadélka v klubu stal divadelní a hudební klub s baťovským názvem Dílna 9472.
Během divadelních prázdnin byla kompletně zrekonstruována Dilna 9472 a předsálí Studia Z.
2012
Novou uměleckou šéfkou byla jmenována režisérka Hana Mikolášková
Herec MDZ a pětinásobný držitel divácké ceny Aplaus Radovan Král byl zařazen do širší nominace na Cenu Thálie 2012 za mimořádný jevištní výkon v roli Oresta v inscenaci Oresteia režiséra J. A. Pitínského.

2013
Uskutečnila se premiéra (2. 3.) autorského textu Vladimíra Fekara Palubní deník Hanzelky a Zikmunda za přítomnosti slavného cestovatele Zikmunda.
Miroslav Ondra odešel z funkce dramaturga MDZ. Na dramaturgii divadla se opětovně podílí Jana Kafková.
Cenu ředitele divadla Aplaus získali manželé Mecnarowští.

2014

Hana Tomáš Briešťanská byla zařazena do širší nominace na Cenu Thálie 2014 za mimořádný jevištní výkon v roli Dory Idesové v inscenaci Žítkovské bohyně režiséra Doda Gombára. Cena ředitele divadla Aplaus za celoživotní přínos zlínskému divadlu byla udělena Karlu Semerádovi.

2015

Tomáš David se ocitl v užší nominaci na Cenu Thálie 2015 v kategorii muzikál, opereta nebo jiný hudebnědramatický žánr za mimořádný jevištní výkon v roli Jánošíka v muzikálu Malované na skle v režii Hany Mikoláškové. Cena ředitele divadla Aplaus za umělecký a etický přínos MDZ byla udělena Ivanu Kalinovi, herci a řediteli divadla v letech 1990 – 1997.

2016

Ve spolupráci se Slováckým divadlem UH se obnovila tradice podzimní přehlídky Naráz, tentokrát pod názvem Zaráz. Cenu ředitele divadla Aplaus převzala dlouholetá tajemnice uměleckého souboru MDZ Eva Kalendová. Širší nominace na Cenu Thálie 2016 v kategorii Činohra, ženy za roli Violet Westonové v inscenaci Srpen v zemi indiánů v režii Petra Štidla získala Jana Tomečková.

2017

MDZ uvedlo s velkým ohlasem nekorektní kabaret Ovčáček čtveráček, jehož derniéru přenášela v přímém přenosu stovka kin po celé ČR. Ovčáček miláček překonal co do návštěvnosti v kinech dosavadní rekord Divadla Járy Cimrmana. Hanu Mikoláškovou na pozici uměleckého šéfa po pěti letech střídá Patrik Lančarič. Umělecký soubor posílila nová dramaturgyně Katarína Kašpárková Koišová a herec Matěj Štrunc. Cenu ředitele divadla Aplaus získá pedagog a divadelní ochotník Miroslav Urubek. Dne 11. 11. 2017 divadlo oslaví 50. výročí divadelní budovy.